Bylo, nebylo... (aneb jak to začalo)

Chodil jsem do kvinty (pro nezasvěcené = 3. řočník). Zrovna jsem měl rýmu a tak jsem byl doma. Jednoho dne mi Bali zavolal, že dělám jendoho ze šéfredaktorů školního časopisu, který bude naše třída vydávat. No bezva... (následoval by smajlík, ale tolik různých pocitů se nedá jedním smajlíkem popsat). Byl jsem trochu zvědavý, jak se bude dělat sazba, zlom a tisk. Obával jsem se nejhoršího... Zcela oprávněně.

Rychlokurz novinařiny

Takže jsem se za víkend naučil sázet publikace v jednom z renomovaných sázecích programů (počítám, že ho používá více než polovina časopisů, o některých to vím naprosto jistě) a zajistil naskenování obrazových materiálů. Chtěl bych vidět jiný časopis, který by vznikl od nuly do tištěné podoby za týden. Následky takového shonu se dostavily ve formě hrubých pravopisných chyb, kterými bylo první číslo doslova přeplněno. U dalším vydání jsme jazykovou korekturu vzali mnohem vážněji...

Tisk

Naštěstí byla k dispozici školní laserová tiskárna a kopírka. Někteří profesoři si jestě možná pamatují tu starou kopírku, která dosloužila v průběhu vydávání časopisu (podivná náhoda, že ?!).

Kam se hrabe poslanecká imunita...

Práci na školním časopise mohu (alespoň za sebe) vřele doporučit. Člověk nemusí příliš chodit do hodin, může se (s trochou diplomatického talentu) beztrestně flákat v prostorách školy, mnohdy zapovězených běžným studentů (sborovna, kabinety spřátelených pedagogů,..). Není problém podobnou imunitu dočasně zajistit i pro kamarády. Dalším přínosem je fakt, že můžete uvidět školu z poněkud jiného úhlu, než jako student. Jeden by nevěřil, co na sebe při interview profesoři neřeknou... No zkrátka, pokud si myslíte, že se chcete flákat jestě dříve, než v maturitním ročníku, vrhněte se na školní časopis.

Závěrem...

...bych rád zmínil, že autorkou projektu našeho školního časopisu byla naše třídní prof. Jalůvková. Jó, byl to dobrej nápad ;-)))

Podívejte na elektronickou podobu našeho časopisu: http://www.gybon.cz/casopis/